sobota 27. května 2017

Jak mluvit s puberťákem (vlastním)

Poprvé jsem narazila v období základní školy. Nějaký Druhorozeného obdivuhodný (zřejmě) spolužák na každé Proč, odpovídal Protože bagr. Ono to vypadá jako nepodstatná prkotina, ale pokud se vám na všechny důležité a zásadní otázky dostane odpovědi Protože bagr, máte po pár dnech chuť udeřit synka pěstí do obličeje. Proč nemáš ještě uklizený pokoj? Proč jsi neměl ten úkol? Proč jsi nesnědl svačinu? Protože bagr. Do obličeje jsem ho neudeřila jen proto, že jsem do jeho rovnátek investovala příliš mnoho peněz a času. Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na obranu. Proč nejsou k obědu řízky? Proč už nemůžu na počítač? Proč mě nemáš ráda? Protože bagr.

Pak byl klid, než na střední škole objevil kouzlo slovesa prcat ve významu kašlat na to. Řvala jsem fest, vyhrožovala, ale nebylo to nic platný. Prcám na školu! To byl jeho oblíbený válečný pokřik. Vrátila jsem se k osvědčené taktice. Slíbilas uvařit svíčkovou. Prcám ti na svíčkovou, odpověděla jsem bez uzardění. Legrace je, že Druhorozený slovo přestal už používat, ale mně nějak zůstalo v oblibě. Občas ujedu i v práci. Prcám na ty tabulky, jdu na oběd.

Co to zkoušíš, frajerko? Zkouším tě vychovat a přitom nezabít. Děkuju, nechci, způsobně teď odpovídá syn. Jak hezké, jenže to odpovídá na pokyn Vezmi s sebou ty odpadky. Jinak jsme v období relativního klidu, co se naší konverzace týče. Druhorozený ovšem provokuje rád, místo mami mi říká Míšo. Proč ti to vadí? Dyť se tak menuješ. Jak ti říkají v práci? No vidíš, taky Míšo. Dobře, skousla jsem Míšu. V duchu jsem si řekla, že to do 27.2.2018 vydržím. Den předtím mu bude osmnáct, ještě ho nechám jednou přespat a vykopnu ho z bytu. Synek si moji svatou trpělivost vysvětlil jako slabost a přitvrdil. Číčo, co bude k večeři? Tak tentokrát jsem ho už praštila a příště ho praští ještě Prvorozený, protože jeho ta bráchova žoviálnosti vytáčí víc než mě.

Taky jste si všimli, že spolu mluvíme hlavně o jídle?

51 komentářů:

  1. A proč ne, i láska doma prochází žaludkem.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Je to prostě chlap, peču svíčkovou, poprvé po dietě, tj. skoro po třech měsících...

    OdpovědětVymazat
  3. Na co jiného chlapa utáhnout než na jídlo? celkem se děsím, co mne to v roce cca 2030 čeká ...

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Píšeme si navzájem v jednu chvíli, teď jsem byla na Tvém blogu.
    Tvoje dítě takové nebude, bude vychované přece...! (To jsem si myslela taky)

    OdpovědětVymazat
  5. [4]: ja kdyz vím, co jsem já zač a co občas vypadne z muže, tak raději nemyslím

    OdpovědětVymazat
  6. [6]: Díky moc, ráda vyřídím...a on si to tu ještě přečte. Je strašně samolibej a miluje články o sobě, ať jsou jakkoli dehonestující...

    OdpovědětVymazat
  7. No, pěkně jste se přizpůsobila

    OdpovědětVymazat
  8. [8]: Jsem šílená matka a sprosťanda k tomu...

    OdpovědětVymazat
  9. Vtipně sepsáno, ale mně docela vzdálené. Ač jsem vychovala dva kluky (nyní jsou dospělí), pubertu jsme neměli, i když jsem na ni stále čekala, i na opožděnou. Takže se jen usmívám.

    OdpovědětVymazat
  10. [10]: Milá Lotty,
    tak to jsi šťastná žena...

    OdpovědětVymazat
  11. https://www.youtube.com/watch?v=2_to8tbCsIo Já používám zdánlivě slušnou alternativu (mám z Partičky) - "prdám" - je to něco mezi mrdám a prdím a rodiče to nepohoršuje.

    OdpovědětVymazat
  12. [11]: Jsem. Opravdu si vzpomínám na dobu, kdy jsem čekala na typické projevy, už jsem si myslela, že kluci jsou opoždění, ale - nedočkala jsem se dodnes. Zpětně na to vzpomínám na pohodovou dobu - na rozdíl od mých kamarádek.

    OdpovědětVymazat
  13. Já vždycky odpovídám prostě proto
    Občas synovi taky jedna přistane, někdy je to nad moje síly

    OdpovědětVymazat
  14. Super počtečníčko, místy i dost úsměvné, ale to k tomu rozhodně patří.

    OdpovědětVymazat
  15. [12]: Jó, to je vážně nešvar...
    "Prdám" je taky dobrý, ale nemá tu správnou sílu...

    OdpovědětVymazat
  16. [14]: U nás je to pořád nad moje síly...

    OdpovědětVymazat
  17. [15]: To se to směje cizímu neštěstí...

    OdpovědětVymazat
  18. Obdivuji tvou trpělivost i taktiku. Obojí mi schází už teď a to máme ještě do puberty sakra daleko.

    OdpovědětVymazat
  19. [19]: Milá Lucie,
    nevím, jestli je obdivuhodné, když matka mluví jako dlaždič... Vážně se snažím, ale někdy (vlastně pořád) jsem fakt zoufalá...Tím, že mám mezi kluky věkový rozdíl 11 let, dělám matku poctivě už 28 let a konec stále v nedohlednu...

    OdpovědětVymazat
  20. To víš, právem ti říká tvůj syn Míšo, či číčo, když jsi tu uveřejnila v březnu své nožky v minisukni, super číča ti asi v duchu říkal nejeden bloger!

    OdpovědětVymazat
  21. Milá Michaelo, výraz: "Protože bagr" jsem si oblíbila poté, co jsem ho objevila na nějakém blogu, možná v komentářích... nepoužila jsi ho někde náhodou ty, tak před měsícem asi?

    OdpovědětVymazat
  22. Pobavila jsem se.     
    Jediné co mohu napsat je: přeji pevné nervy A nic netrvá věčně.

    OdpovědětVymazat
  23. [21]: Milá Sugr,
    jsi moc hodná, ale myslím, že mi tak říká, protože je drzej zmetek...

    OdpovědětVymazat
  24. [22]: Milá Meduňko,
    je to možné, že jsem to už někam psala, nejspíš Barušce, ale nejsem si jistá...

    OdpovědětVymazat
  25. [23]: Vždycky mám radost, když se mé povídání líbí a děkuju za podporu...

    OdpovědětVymazat
  26. Jsi hrdina.
    Ten nahoře je přeci jen spravedlivý, dal mi dceru, která vyvažovala mou povahu klidem.
    Děkuji tam nahoru.
    A tebe lituji...

    OdpovědětVymazat
  27. [20]:To bude tím, že spojení "matka-dlaždič" mi připadne takové roztomilé...a povědomé. Také mi to občas ulítne a musím říct, že se mi tak hrozně uleví.

    OdpovědětVymazat
  28. U nás se kdysi puberta projevila s daleko větší razancí u dcery, syn byl celkem v klidu, ale je to období pro silné nátury. I u nás létala sprostá slova jak vlaštovičky. Někdy létají i teď, docela se tím uklidním     

    OdpovědětVymazat
  29. Vezmi odpadky - děkuji, nechci - už se bavim půl hodiny Synkovi bude 15, doma je veselo. Něco obdobného jako u vás. Nej je, že on teď hraje na PC hry s kámošema, se kterýma u toho kecaj. Já si málokdy uvědomím, že mě slyší nejen on, ale i banda spolužáků. S dotazy typu - Ty vole, kde máš tu mikinu, jsem stoupla v očích nejen jeho, ale i jejich. To prý by jejich maminka nikdy neřekla Tak nevim. Příště zkusím možná tu tvoji oblíbenou větu

    OdpovědětVymazat
  30. [30]: Druhorozený automaticky vypíná mikrofon, když slyší dusání (já strašně dupu), ale párkrát jsem stihla zařvat a...a všichni ho litovali...
    Jinak je to doma zřejmě všude dost podobný a Baruška sem ještě nepsala, ta si udělá asi vlastní článek, má doma taky exkluzivní exemplář puberťáka...

    OdpovědětVymazat
  31. Ještě že se mi výraz: protože bagr, nedostal ke mě a mého okolí jinak nevím co bych v tu dobu dělala. Ale už takové výrazy jsem slyšela u teď mladých puberťáků.
    Jaj...číčo, no to je tedy oslovení...Máte tedy silnou trpělivost :)

    OdpovědětVymazat
  32. [32]: Druhorozený byl nesnesitelný už v břiše a i dětská doktorka mě varovala, že puberta bude hodně náročná...a OPRAVDU je...

    OdpovědětVymazat
  33. Bo bagr je klasika. A u nás sice neletělo prcat, ale všude jsme dávali slovo ocas. Jako úplně všude. I do pozdravu. Místo tě péro jsme se na gymplu zdravili tě ocas. A to jsem si myslela, jak jsem měla v klidu pubertu...

    OdpovědětVymazat
  34. [34]: Jsi holčička, tak jsi pubertu měla mírnější...

    OdpovědětVymazat
  35. Já si pamatuju na svojí ségru, ta měla zase období, kdy na všechno odpovídala "Keine ahnung". U článku jsem se nachechtala, hlavně jak jste se posunuli na tu slušnější úroveň, děkuji nechci   

    OdpovědětVymazat
  36. [36]: Ta ségřina německá hláška je taky výživná...kam na to punerťáci chodí?!
    Prvorozený říkal jenom: Nic se neboj, maminko, nic se neboj.
    A pak odmaturoval na poslední možný termín, už rok chodil do práce, než si konečně dodělal maturitu...

    OdpovědětVymazat
  37. Brácha teď taky vyvádí, ale takhle slovně si tedy nedovoluje takže zírám.

    OdpovědětVymazat
  38. [38]: Milá Naoki,
    já zírám taky a to je všechno, na co se zmůžu, pořád doufám, že ho to nějak samovolně přejde...

    OdpovědětVymazat
  39. Jeee. Takové časy si stále pamatuji. Protože bagr visí na stromě, já na to prcam. A hlavně když se na kdo zeptal na skolu 'co škola?' 'stoji' Děsím se toho co ta moje ulicnice bude dělat za pár let až doroste do puberty. Snad bude puberťák po mě, kdy jsem byla celkem klidná. Pokud bude po muži tak ji prizabiji.

    OdpovědětVymazat
  40. [40]: Držím Ti palce. Já si pořád myslím, že s holkama je puberta lepší... , ale protože mám dva syny, nejsem asi objektivní...

    OdpovědětVymazat
  41. Tohle děsí všechny matky. Tak o přece nebude, většina rodin žije docela v pohodě. Lidi si spolu povídaj, nenadávajsi sprostě a maj se rádi.Ale tak co. Je to už jen chvilka. Do 18. Pak už se může nadávat třeba na samotu.
    (Ale je to hrozný. Poznat chvíli, kdy to vypadá, že maminka třeba nepřežije a pak vidět, jak si maminek lidi neváží. To už není puberta...přece. Nebo je? :O )

    OdpovědětVymazat
  42. [42]: Jasně, všechny matky si myslí, že jejich dítě bude vychovaný...že tohle se jich netýká...
    Přitom všem si myslím, že mám s klukama hezký vztah, že jsou relativně vychovaní a postarají se o mě, až bude potřeba...
    No, uvidíme, abych se třeba nesekla...

    OdpovědětVymazat
  43. [43]: jako jo, ono je to asi přirozený. Kdyby to tak nebylo, nemá smysl se do toho pouštět! :)
    Ale u toho kluka to vidím, ta potřeba "být frajer" je prostě o hodně větší. A nakonec - takovej ten hodnej chlapeček, to je snad mnohem horší, než trochu přidrzlej dospívající, ne?Sourozence mám skoro o 15 let mladší. A vždycky jsem z legrace říkala, že mi brácha bude stěhovat skříně, až budu nemohoucí. A jak mi teď někdy odsekne, že se skoro leknu, kde je to miminko....Naštěstí dostává od táty hned docela rozumnou domluvu :)Hodně štěstí a tak. Ono to je vždycky víc nadsázka, než pravda :)

    OdpovědětVymazat
  44. [44]: Díky moc.
    P.S. U nás nadsázky není tolik potřeba...

    OdpovědětVymazat
  45. [42]: No jo, ono se řekne do osmnácti, ale když je puberťačka tou dobou před třeťákem, tak to musíte živit až do maturity! Skoro dva roky ještě

    OdpovědětVymazat
  46. [46]: Mám to stejně, Druhorozený jde do třeťáku, ale kdyby ho náhodou vyhodili, má to jasný...a on to ví...

    OdpovědětVymazat
  47. [47]: To u nás oba dva! Když začali s řečma, že škola je na nic, tak jsem jim dala vybrat. Škola nebo práce - nekvalifikovaná, samozřejmě. Hádejte, co si oba vybrali?

    OdpovědětVymazat
  48. [48]: Předpokládám, že školu... Ono pracovat je strašně nudný a namáhavý...!

    OdpovědětVymazat
  49. [50]: To víš, milý Petře, nějak spolu komunikovat musíme...

    OdpovědětVymazat

Zazvonil zvonec