Výlet do Letů

Tentokrát jsem jela naštěstí bez psa, ten měl víkendový program se svým páníčkem. My vlakem do Černošic. Mapu, tu správnou, jsme měly se Zuzanou obě, i přesto jsme se najednou ocitly v lese na rozcestí bez modré značky, bez jakýchkoliv značek nebo rozcestníků. Nevím, jak to děláme, asi teda blbě. Patočka byl zrovna volně ložený a že za námi přijede. Psal, kde prý jsme. Někde v lese, poslala jsem fotku cesty a též naznačila, že nám chlapec s autem nechybí. Na výlety se přece jezdí vlakem.

Jsme v lese

Zuzana chtěla mermomocí dojít do Letů, furt blábolila o nějaké hospodě s nabídkou XXL řízků, jako kdybychom se my, báby Přechodový, měly cpát řízkama, ale byla neústupná, tak jsme přece jen do Letů dorazily. Bylo mi jasný, že musíme, protože pokud ne, budeme tam muset dojít příští nebo přespříští nebo přes přespříští výlet. Ona se snadno nevzdává. Cesta přes Karlík byla fajn, všude hezké domy a dobří lidé, kterých jsme se ptaly na cestu, jako ostatně vždycky. V Karlíku kdysi koupil vilku Karel Gott jedné své milce, jak stylové.

V Letech jsme tu Zuzaninu hospodu pro tlusťochy nenašly, ale narazily jsme na báječnou restauraci U zlatý rybky a tam jsme se po 17 uťapaných kilometrech zaslouženě nacpaly. Rybí restaurace s vlastními sádkami, kde to najdete. Daly jsme si pstruha. Šéfkuchař Lukáš Soukup je mladý kluk, viděla jsem ho, jak něco baští lžící na terase, nechtěla jsem ho rušit u jídla, jako poděkování tedy dávám odkaz.

Bylo krásné odpoledne, tak jsme se po jídle přesunuly na plátěná lehátka u břehu Berounky. Panáky nám slečna přinesla až sem. Patočka litoval, že se nepřipojil hned ráno, nějak si nevšiml, že mu nikdo ani neříkal. Když mám Zuzanu, nepotřebuju Patočku a naopak.

A nakonec stačilo už jen přejít most přes řeku a na nádraží v Řevnicích nastoupit do vlaku.