Výlet do Čelákovic

První letošní regulérní výlet, Zuzana slibovala jen deset kilometrů z Lysé nad Labem do Čelákovic. Musela jsem si koupit nový boty, proto jsem byla už od začátku ukřivděná. Chtěla jsem jít původně do kina, ale bylo vážně hezky. Jsme rozmazlené Hlavním nádražím, kde jsou velký tabule s odjezdy a čísly nástupišť. V sobotu jsme jely z Vysočan, tam jsou sice nástupiště jenom dvě, ale každý na jiný straně a nádraží uprostřed. Seděly jsme na dvojce a já byla nervózní, jestli jsme dobře. Zuzana mě klidnila, že jo, že stoprocentně. Pak se blížil vlak, ale nádraží objel z druhé strany na jedničku. Tak to nebyl náš. Za chvíli jel další, už asi se zpožděním, které nikdo nehlásil. Nevadí, nastupujeme.

Vagón byl starý s těmi vysokánskými schůdky. Chtěla jsem, aby pes naskočil první. To ani náhodou. Zřejmě si myslel, že je to jateční vůz, my ho tam necháme a utečeme. Podvědomě cítí, že ho nechci. Musela jsem ho do vlaku vhodit. S námi nastupoval kluk s běžkama. Kampak asi jede, přemýšlela Zuzana nahlas. Ve vlaku bylo strašný vedro, tak jsme se hezky svlékly. Přišla průvodčí. Podívala se na naše jízdenky a řekla, že jedeme jinam. Jedeme do ňáký prdele, vyhrkla jsem zoufale. To úplně ne, řekla docela mile. Jedete do Mladý Boleslavi. Bolko, promiň. Běžkař jel do Tanvaldu. Vystoupily jsme ve Všetatech, do jiného vláčku vhodily psa a jely do Lysé a dál už podle plánu.

Sv. Václav a Bong, ze mě fotografka nebude

Dávno, ještě když byl Druhorozený malý, jezdili jsme do Káraného za známými a do vyhlášené hospody Grádo. Byla jsem celá šťastná, že jsme šly okolo a Zuzanu zatáhla na jídlo. Daly jsme si prejt, prý od zdejšího řezníka. Tak ten si nikdy nedávejte. Mastný, neslaný, absolutně bez chuti. To měla Zuzana za ten vlak. Becherovku a Mistra Jägera měli ale fajn. Z Káraného do Čelákovic vede přes Labe krásná nová lávka. A byly jsme v cíli. S občasným zacházením celkem čtrnáct kiláků.

Zdroj: Čelákovice.cz