Dvouroček

Můj blog měl druhé narozeniny, málem bych zapomněla, ale stavila jsem se u Barušky, ta slavila narozeniny třetí, tak to taky shrnu. Blogování mě pořád moc baví, s velkou chutí čtu i ostatní. Nemám je tady vyjmenované, je jich už hodně, ale čtu své oblíbené pravidelně, komentuju a občas i zmíním u sebe. Básničky psát neumím, o to více mi utkvěly v hlavě tyhle: Máslo Desáté ženy, Meduňčina zpívánka Moje dcera je hvězda, ta je vážně rozkošná, a můj milovaný Glosátor s Padesátkou. Člověk se vážně směje nahlas, mám blog.cz ráda.

Zdá se mi, že po dvou letech už nudím, stále se točím na jednom tématu. Jak se zbavit dětí a psa. Já si nemůžu pomoct, ale ta touha po svobodném bezdětném životě je fakt neuvěřitelně silná a s přibývajícími lety silnější a silnější. Moje mateřská láska je zkonzumována. Řeším, jak elegantně udat Prvorozeného a psa. Bohužel, nápad přeposlat je Atheiře nebo Magdě nevyšel. Asi tuší, že by jim přibyl nájemník, který po sobě nemyje vanu, nechává boty přesně uprostřed chodby a různě pohazuje prázdné plastové lahve. O psovi ani nemluvím. Naštěstí syn už slíbil, že se odstěhuje v červenci. Našla jsem v šití metr, ale moje vrozená šetřivost mi brání ho stříhat. Možná si skočím do Ikea pro ten jejich papírový na měření nábytku.

Dále mě trápí, zda Druhorozený zdárně ukončí třeťák. V případě, že propadne z práva, bude se stěhovat taky. Jen nevím kam, jeho otec ho do garsonky nechce, vůbec nikam ho nechce. Škola bohužel nabízí reparát i propadnutí zpět do třeťáku. To mi přijde nefér, protože střední škola není povinná a koho nebaví, má vypadnout a zbytečně netočit profesory. V tomto bodě se zatím s Druhorozeným neshodneme.