Padesátka zase v práci

Tady mělo být několik teček a ....a už zase ne. Zatím se ale držím. Vybrala jsem si ten Hloubětín a kdyby na mě nebyli ve firmě všichni tak hodní, druhý den bych dozajista nepřišla. Moje pozice je Pracovník zákaznického servisu ve zkušební laboratoři. Při pohovoru slibovali pestrou a zajímavou práci. No, jak pro koho. Pestrý na tom je, že nikdy nevíte, jaký vzorky přivezou, ale co je zajímavýho na štítkování a focení dvaceti balíčků krájený vysočiny od pěti různých výrobců, to fakt teda nevím. Zatím umím jen spolehlivě vytisknou štítky, což je asi milióntina toho, co bych měla umět.

Program, se kterým pracuju mi připadá strašně složitý, balení a zasílání vzorků do laboratoří na Slovensko nebo do Německa mě nebaví. Začala jsem tím, že jsem zablokovala vstupní heslo do DHL celé firmě i pobočce v Brně. Jsem tak vynervovaná, že nevím ani, jaký je rok a všude píšu 2000, zlomový rok v mém životě. Narodil se Druhorozený. I takový jednoduchý úkol jako odnést balíček na malý bílý stolek jsem nezvládla. Kde je ten stoleček? Pod oknem. Tam žádný stoleček není. Kolegyně se na sebe významně podívaly. Ježíš, vona je fakt úplně blbá, má brejle a stejně je slepá. Stoleček tam opravdu nebyl. Někdo nám ho ukradl.

Domů chodím totálně vyčerpaná s pocitem, že práci absolutně nezvládám a asi nikdy nezvládnu. Kupí se mi prádlo na milované žehlení. Do toho vyleze z nory Druhorozený. Co bude k večeři? Nic, zařvu. Hmm, to bylo včera taky. Vařila jsi na dva dny, Míšo?

Skvělý retro