Poděkování

Moje milované čtenářky a čtenáři,

všem vám moc děkuju za útěšná slova podpory po živelné pohromě, které zasáhla rodinu mojí sestry na ostrově La Palma. A především vám děkuju za finanční pomoc, která byla opravdu velkorysá. Moc si jí vážím. Znovu jsem ve svém slovníku oprášila slovo vděčnost. Našla jsem jeho opravdový význam. Nedávno jsem si myslela, že cítím vděčnost ke své sedmnáctileté myčce, narvané špinavým nádobím, která po půldenním trucování zase začala plnit své povinnosti. Dojatě jsem ji poplácala po boku, ale byla to jen úleva, že nemusím sáhnout do kasičky. Moje dnešní vděčnost má úplně jiný rozměr. Skoro všechny jsem vás identifikovala, některé jste mi i maličko pomohly. Nejradši bych vás pevně objala. Což je u autistky, jako jsem já, nevídané.

Dojímali jste mě k slzám. Poprvé jsem se rozbrečela v buse ráno cestou do práce. To pípla první zpráva o příchozí platbě na účet. Pak jsem se vyloženě rozeštkala v pracovním procesu. A asi jsem popotahovala dost nahlas, protože se mě Jana zeptala, jestli potřebuju pomoct s registrací vzorků, přitom celer z Betonky už byl hotový a zaregistrovat brambory z pole Za kostelem byla hračka. Potřetí si nepamatuju, přestala jsem se sledovat, ale ani zpráva u platby, abych nebrečela, to nespravila. Naopak, bulila jsem ještě víc.

Škoda, že moji ségru neznáte osobně, je to skvělá holka, pracovitá a vtipná, báječná kuchařka. To její vaření obdivuju moc, sama vaření vyloženě nesnáším. Při každé návštěvě mě strašně rozmazlovala. Na Kanárech se vaří lehce, pestře, hodně zeleniny. Po návratu do Prahy jsem si pokaždé slibovala, že nasazenou kvalitativní laťku udržím i doma. Nepovedlo se. Kdysi jsem například při vaření vyřkla méně užívaný název zeleniny. Slovo baklažán Druhorozeného zaskočilo, myslel si, že je to další výraz pro mužské přirození, zavřel se do svého pokoje a odmítl se večeře zúčastnit.

Koukám, že jsem se rozběhla úplně jiným směrem, původně jsem chtěla jen poděkovat. 

MOC DĚKUJU. ZA SEBE. ZA SÉGRU. ZA CELOU RODINU.