Tak díky, pojišťovno..!

Druhorozený byl se školou na povinném lyžařském výcviku, jel chudáček s prvákama, protože loni, když byl v prváku a měl jet, vyrobil si nějakou nemoc a zůstal doma. Příští rok ho s nima ještě čeká branný kurs, protože si letos v jeho termínu pořídil slušnou mononukleózu.

Den před návratem domů mu z nočního stolku někdo šlohnul sluchátka. Paní profesorka mu řekla, že si je zřejmě někam založil a určitě je najde. Nenašel, samozřejmě, není blbej. Přijel nasraný, protože to byly nový sluchátka Apple za devět stovek, na který si sám vydělal, tj. devět hodin na place s holanem plným piva.

Škola je pojištěná u České pojišťovny, tak jsme sepsali pojistnou událost. Já psala za dítě, třídní za školu. Musela jsem napsat, že sluchátka byly na nočním stolku, že pokoj nebyl zamčený, protože někdo lyžovat nebyl a musel mít přístup do pokoje, doložit doklad o zaplacení. Pak napsala pojišťovna a chtěla ještě něco vysvětlit. Prostě vopruz. Po třech měsících nám oznámili, že škola za ztrátu nezodpovídá a tudíž ČP nic platit nebude. Pecka. Vím, život není spravedlivej a tohle je jenom začátek toho, co všechno mého chlapečka ještě čeká, ale vychovávejte pak ty pacholky, když jeden je oprávněně ukřivděný a ten druhý se někde tlemí, jak je snadný a beztrestný vzít si něco, co není jeho.