pátek 30. června 2017

Tak díky, pojišťovno..!

Druhorozený byl se školou na povinném lyžařském výcviku, jel chudáček s prvákama, protože loni, když byl v prváku a měl jet, vyrobil si nějakou nemoc a zůstal doma. Příští rok ho s nima ještě čeká branný kurs, protože si letos v jeho termínu pořídil slušnou mononukleózu.

Den před návratem domů mu z nočního stolku někdo šlohnul sluchátka. Paní profesorka mu řekla, že si je zřejmě někam založil a určitě je najde. Nenašel, samozřejmě, není blbej. Přijel nasraný, protože to byly nový sluchátka Apple za devět stovek, na který si sám vydělal, tj. devět hodin na place s holanem plným piva.

Škola je pojištěná u České pojišťovny, tak jsme sepsali pojistnou událost. Já psala za dítě, třídní za školu. Musela jsem napsat, že sluchátka byly na nočním stolku, že pokoj nebyl zamčený, protože někdo lyžovat nebyl a musel mít přístup do pokoje, doložit doklad o zaplacení. Pak napsala pojišťovna a chtěla ještě něco vysvětlit. Prostě vopruz. Po třech měsících nám oznámili, že škola za ztrátu nezodpovídá a tudíž ČP nic platit nebude. Pecka. Vím, život není spravedlivej a tohle je jenom začátek toho, co všechno mého chlapečka ještě čeká, ale vychovávejte pak ty pacholky, když jeden je oprávněně ukřivděný a ten druhý se někde tlemí, jak je snadný a beztrestný vzít si něco, co není jeho.

31 komentářů:

  1. To naštve...
    A naštve to o to víc, že je člověk vlastně bezmocnej...

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Přesně, a pak s nima zase pojede ven...

    OdpovědětVymazat
  3. A nezodpovídá za ztrátu majitel té ubytovací služby, kde se školou byli?

    OdpovědětVymazat
  4. Tak to asi nikoho nenapadlo, ale já na toho pojišťováka nebyla moc příjemná, proto nám to asi zamáznul, přitom škola podala odvolání. Synek je snad už smířený.[3]:

    OdpovědětVymazat
  5. Situace kdy člověk prostě nic nenadělá jsou deprimující

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Člověk by se vzteky přeskočil... a syna mi bylo fakt líto.

    OdpovědětVymazat
  7. Tohle je asi součást života, ale je mi to líto. Bráška si takto také vydělával (na poli, celé prázdniny) a pak mu kamarád prošlápl monitor notebooku ... Přeji brzké srovnání se se situací.

    OdpovědětVymazat
  8. Tyhle životní lekce jsou bolestivé a vždy nahrávají šmejdům, bohužel

    OdpovědětVymazat
  9. Máme s nimi jenom blbé zkušenosti​ i když určitě nejsou jediní. Při pojistné události většinou problém byl, takže díky, tady fakt ne 😎

    OdpovědětVymazat
  10. No jo no dnešní doba.. co si ukradneš to máš. Některé věci dokáží skutečně naštvat.. nejhorší na tom je, že čím je člověk starší tím méně věcí ho dokáže rozhodit, protože je stále otupělejší a otupělejší

    OdpovědětVymazat
  11. Tak aspoň už člověk ví, kam NE - reklama musí bejt. Škoda, že takhle nepíše každý - oni by si to pak rozmysleli!

    OdpovědětVymazat
  12. [10]: Synovi je 17, ten byl hotovej, já jsem s náhradou moc nepočítala...přesně, jak píšeš...

    OdpovědětVymazat
  13. [11]: Ještě jsem s nima neskončila, chystám článek na Yelp.

    OdpovědětVymazat
  14. Nevím, jestli mě to jenom naučila základka, kde byla obrovská koncentrace smažek a kradlo se tam na denním pořádku, ale já bych si nikde mimo domov jen tak něco na stolku v odemčené místnosti, kde momentálně nejsem, nic nenechala. Na základce platilo, nosit při sobě, protože šatny byly společné a i když se zamykaly, věci se prostě ztrácely. Na střední zamknout do skříňky. Na společných pobytech někde buď mít u sebe nebo zamknout do šuplete. Co se někde válí, za to nikdo neručí. Aspoň tohle nám vždy a všude vtloukali do hlav. A tak si věci zaopatřím tak, abych lidem dala co nejmenší možnost mě okrást. Kdyby to měl zamčené a někdo se do té skříňky vlámal, pak je to jiná a na náhradu má právo.A neodvolávala bych se na dnešní dobu, jako jiní tady. Lidi jsou zvláštní tvorové, závidí jeden druhému kdeco, kradlo se vždycky.

    OdpovědětVymazat
  15. [15]: Máš pravdu, je to strašný, ale je to tak...myslím, že si už synek dá pozor, zase na druhou stranu se nejedná o nijak přehnaně drahou a nedostupnou věc.

    OdpovědětVymazat
  16. Pojišťovny mají promyšlené tisíc důvodů, proč pojistnou událost neuznat. Snad kdyby byl vylomený zámek ve dveřích, by se s nimi dalo mluvit.

    OdpovědětVymazat
  17. [18]: Tomáš Klus v jednom rozhovoru říkal, že když měla jeho pojišťovna plnit, raději si za ty "jeho" prachy najala právníka jen, aby mu je nemusela dávat...taky reklama jako hrom... Všechny pojistky pak prý zrušil.

    OdpovědětVymazat
  18. Ještě že, já jsem nemusela na žádný povonný lyžařský výcvik.
    Tak to je tedy smutný. Já jsem se naštěstí sničím podobným ještě nesetkala.

    OdpovědětVymazat
  19. najviac sa mi paci, ze sa este na nieco spytaju s potom zamietnu. vyzera to potom tak strasne naozaj, az objektivne...

    OdpovědětVymazat
  20. Jojo, pojišt'ovna. O tom bych mohla psát dlouhé elaboráty. Jednak ze zaměstnání, kde jsem měla v popisu práce vyřizování pojistných událostí na autech našich zákazníků (značkový autoservis). Občas to byly boje.
    Když byl syn školou povinný, ušila jsem mu bundu, protože sehnat něco pěkného byl nadlidský výkon. Ztratila se mu ze šatny, která se zamykala, ve škole. Podstoupila jsem podobnou anabázi, ve finále mi škola dala 20 korun!!! Jako bonus jsem příští rok potkala svou bundu na klukovi v Břevnově. Na jeho maminku jsem vlétla s dotazem, kde k bundě přišli? Prý jí koupila na burze.
    Náš dům byl třikrát vykraden a když pojišt'ovna poslala plnění k první škodě, švagr zrušil všechny pojistky. Platil totiž víc, než od nich dostal za "vybílený byt".

    OdpovědětVymazat
  21. Pojišťovny jsou svině, jak se jim to nehodí, vždycky si něco najdou

    OdpovědětVymazat
  22. [22]:,[23]: Už mám jenom pojištění bytu a pevně doufám, že po pojišťovně nebudu nikdy nic chtít...

    OdpovědětVymazat
  23. Já mám akorát zkušenost s pojišťovnou, když jsme byli na dovolené v zahraničí - na Slovensku a měli úraz. Naštěstí nás tam ošetřili, stačila naše průkazka pojištěnce, ale to vysvětlování pojišťovně... Sluchátka za 900 zamrzí.

    OdpovědětVymazat
  24. No moc hezky.. skvely pocit vedet, ze se clovek spravedlnosti proste nedomuze.

    OdpovědětVymazat
  25. [26]: V sedmnácti se s tím člověk těžko smiřuje...

    OdpovědětVymazat
  26. My už nemáme doma nic pojištěné od doby, co u nás byly v roce 1998 povodně a od pojišťovny jsme nedostali ani korunu protože jsme sice byli pojištění proti živelní katastrofě ale proti záplavam, ne povodním. Nebo možná naopak. To pak potěšilo...

    OdpovědětVymazat
  27. [28]: Tak to chápu, to pak jsou ztracený sluchátka úplná banalita... pojišťování je je jenom bezva levý byznys, nic víc.

    OdpovědětVymazat
  28. Je to prostě jedním slovem bordel. Jako ta kardinální békovina, nápis v čekárně u lékaře: Berte si své svršky do ordinace, za odložené svršky neručíme!

    OdpovědětVymazat
  29. [30]: Myslím, že tyhle cedule už zmizely...
    Mám pojištěný jen byt, z pověrčivosti...

    OdpovědětVymazat

Zazvonil zvonec